KNIHA V PRODEJI OD 15. ZÁŘÍ 2004
Slavnostní křest knihy se uskuteční v libereckém knihkupectví Fryč v Pražské ulici od 19.30 hod.
Jako novinář jsem se s Petrem Pávkem poprvé setkal jednu srpnovou neděli v roce 1999. To se v Jindřichovicích pod Smrkem konaly jejich první vesnické oslavy. Byla pověstná okurková sezona a já měl víkendovou službu. Trochu poprchávalo, všude bylo bláto, na pódiu hrál pro hrstku diváků Jirka Dědeček svoje songy. Byla mi zima, byl jsem naštvaný, že jsem se musel táhnout pětatřicet kilometrů po rozbitých okreskách kvůli takové šílenosti. Tak jsem to natřel. To se to píše, když má v sobě člověk nějaké emoce! Hned v pondělí mi přišel dlouhý a rozhořčený mail od starosty. Snažil se mi vysvětlit, že není důležité, co se v takové díře děje, ale že se vůbec něco děje. Byl trochu hysterický. Mávl jsem nad tím rukou. Ale zbystřil jsem pozornost.
Od té doby jsem motorkáře s vlasy až na ramena, krasavce, po kterém šílely všechny ženy v mém okolí, držel v zorném poli. Jednou jsem měl "stoprocentní" informaci, že prodává ve velkém drogy, potom se mluvilo o tom, že jeho tehdejší přítelkyni hledá Interpol. Bylo toho hodně, co se o Pávkovi napovídalo zlého, ale jako vždycky se ukázalo, že nic z toho není pravda. Zajímavé bylo, že se tyhle pomluvy o něm šířily i v krajském městě a půlce regionu. A to navzdory tomu, že žije na malé vesnici na konci světa.
Uběhlo několik let, během nichž se Petr Pávek stal pojmem ve světě politiky, sdělovacích prostředků i veřejnosti. Jeho veřejné působení připomíná postavu Robina Hooda. Pro většinu lidí neohroženého zastánce práva, pro vládnoucí kliku osinu v zadku. Jeho představy, pro mnohé lidi idealistické nebo bláznivé, se mu daří uskutečňovat. Jak u něj doma na vesnici z pozice starosty, tak v Libereckém kraji z pozice zastupitele.
Nedávno jsme se setkali na nějakém večírku a první, co mi připomněl, byl ten odstřelující článek. Za několik dní mi zavolal, jestli bychom spolu nenapsali knihu o jeho vizích.
Ani chvíli jsem neváhal. Po vyhnání Němců a čtyřicetileté bolševické vládě toho z Malé Vídně, jak se kdysi Jindřichovicím také říkalo, mnoho nezbylo. Domy a kostel zchátraly, řada zemědělských usedlostí zcela zmizela, vše pomalu, ale jistě zarůstalo plevelem. V roce 1994 se zde Petr Pávek nastěhoval do starého mlýna a za čtyři roky už byl starostou. Od té doby se opravdu mnohé změnilo. Nad vesnicí se otáčejí listy dvou větrných elektráren, topí tu biomasou, jsou připraveny plány na stavbu Mezinárodního univerzitního a inovačního centra, ve zdejší knihovně, která byla vyhlášena nejlepším zařízením svého druhu v ČR za rok 2003, je po celý týden zadarmo k užívání internet ..
Takové nabídce se skutečně nedalo odolat!
Jan Šebelka
